Rod Fidrmuců z Vrbice

  

 

 

 

Obec Vrbice patří mezi nejstarší obce na Poděbradsku. Nejstarší zmínka je z roku 1305.

Za třicetileté války byla celá ves požárem zničena. Ještě r. 1682 byly jen 4 selské statky osazeny, z pěti chalup jen dvě.

V roce 1887 stihl obec katastrofální požár. Od popela v č.p. 13 chytil hnůj, od něj došková střecha. Shořela půlka obce zvaná Malá Strana. Shořel i starobylý kostelík. V roce 1890 byl postaven nový kostel svatého Havla.

Nejstaršími rody jsou: Fidrmuc, Kozel, Kubín, Král, Procházka, Volek.

Slovní hříčka složená ze jmen obyvatel Vrbice : Kozel Smlsal Rohlíček. (Znám od své babičky.)

 

V roce 1922 byl postaven pomník padlým v 1. světové válce.

 

 

 

František Fidrmuc  1897-1918                    František Fidrmuc 1881-1917

 

Původ jména Fidrmuc: z něm. slož.: patrně - Matěj (Motz) obchodující s peřím (Federn) podle knihy D. Moldanové Naše příjmení.

Četnost jména Fidrmuc v České republice k 9.5. 2007 - u nás žilo 118 mužů s příjmením Fidrmuc a 116 žen s příjmením Fidrmucová. Je vidět, že toto jméno je u nás málo časté.

 

Rod Fidrmuců byl ve Vrbici u Poděbrad jedním z nejstarších rolnických  rodů. První zápis o koupi gruntu ve Vrbici Jiříkem Fidrmucem v roce 1712 je v gruntovní knize Poděbradského panství. Fidrmucovi žili do roku 1886 v domě č. 15 (před přečíslováním to bylo č. 37).  Od roku 1868 jsou uvedeni manželé Jan a Barbora Fidrmucovi jako majitelé domu č. 32.

 

 

Dům č.p. 32 ve Vrbici těsně před přestavbou po roce 1945

Stav v roce 2003

 

 Po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 se přihlásili k církvi evangelické. V této oblasti žilo dříve mnoho tajných evangelíků. V sousední vsi Velenice  byla v roce 1785 postavena toleranční modlitebna. Toleranční modlitebny nesměly mít vchod z hlavní ulice, nesměly mít věž ani zvon. Tady se odbývaly svatby, křty i pohřby. V roce 1825 byl ve Velenicích zřízen evangelický hřbitov.

 

 Toleranční modlitebna ve Velenicích z roku 1785

 

V knize Františka Josefa Čečetky "Poděbradsko" se píše o stavbě toleranční modlitebny v obci Velenice:

Než vystavěn byl chrám, konány služby boží v selském statku čp. 3 ve Velenicích. Kostel postaven byl r. 1785. Při jeho stavbě kladeny byly církvi od místní obce překážky. Obec zdráhala se totiž povoliti stavební místo, až konečně nemohouc se déle vzpírati, vykázala místo na konci osady v obecní louži, kde dříve obecní pastýř vepřový dobytek brodíval.

První duchovní Štěpán Pereti přišel z Uher v červnu r. 1783. Po dvou letech založen byl chrám, fara i škola evang. ref. vyznání ve Velenicích.

V kostele jsou staré kalichy: z r. 1783, dar Štěpána Nalagi z Uher, z r. 1834 od hraběnky Zuzany z Betlehen, rozené Banffy ze Sedmihrad, od níž pocházejí také 3 cínové konvice a mísa na chléb.

Do r. 1825 užíval sbor okolních katolických hřbitovů, t.r. vystavěn na jižním konci hřbitov evangelický.

 

Rod Fidrmuců

 

Jiřík Fidrmuc převzal  grunt za 485 kop míšeňských a 30 grošů od Jiřího Nováka v roce 1712 ve vsi Vrbice na panství poděbradském. Přistěhoval se ze vsi Činěvsi. S manželkou Alžbětou měl syny Václava (*3.11. 1709 v Činěvsi) a Jiřího (*20.1. 1712 v Činěvsi), dcery Annu (manžel Vlček), Kateřinu(manžel Jiří Holoubek) a Dorotu(manžel Václav Čepek). Jiřík Fidrmuc zemřel 21.4. 1737 ve Vrbici. Jelikož mladší syn Jiří zemřel, přenechala grunt matka Alžběta v roce 1740 synu Václavu za 648 kop míšeňských.

Z pozemkové knihy, uložené v SOA Praha, se dovídáme podrobné informace o hospodářství v roce 1740:

          Světnice sešlá s 4 okny, kamny dobrými, kamnovcem železným, kolem starýma lavicemi a chlebovou pecí, síň neveliká s kotlinou a komínem, maštal koňská s 1 žlabem sešlá a při ní chlívy dražený, stodola sešlá s 2 zádením, jedním draženým a druhým roubeným o 1 mlatě, špejchárek dobrý s prkennou podlahou, při něm 2 chlívce dražený. Pod světnicí sklípek kamenný malý, studnice od kamene sešlá, vrchem vohlubně od dříví sešlý, vůz zánovní dobrý, 1 pluh dobrý, dvoje brány. 3 sejta, 2 voznice, 1 řetěz železný, 1 táhlo železný, 1 vidle hnojní, 1 kopáč, 1 sekera, 1 lopata, řezací stolice s kosířem, 1 kosa travní, 1 hrabičná, fasuněk špatný s žebřinami, díž k pečení chleba.

Zvířectvo - kobyla šestiletá hnědá, kobyla osmiletá hnědá mizernější, vůl tažný černý.

Na polích pěstovali pšenici, žito, ječmen, oves, proso, vikev, čočku a konopí.

Odstupující hospodyně Alžběta Fidrmucová sobě vymínila: "Z obilí na zimu osetého, pšenice a žita sobě čtvrtý mandel kliditi, pak po 2 strychách ječmene a 10 záhonech ovsa, od dobytka valacha hnědýho 3letýho, pak 2 hříbata roční, 2 voli tažný a 1 volče 2letý spolu i s 1 jalůvkou 2letou sobě k uživení zanechala a byt v chaloupce s jednou maličkou komůrkou, a 2 velmi skrounýma draženýma chlívečky při statku se vynacházející až do své smrti, po smrti ale odkazuje tu takovou chaloupku s 1 komůrkou a 2 chlívečkami svý dceři Anně za Vlčka vdané až do smrti její."

 

 

Václav Fidrmuc se oženil 28.2. 1740 v kostele sv. Václava v Úmyslovicích s Kateřinou, dcerou Václava Kozla z Vrbice, zemřel předčasně 19.2. 1760 ve Vrbici č. 45 na záduchu. Kateřina  se podruhé provdala 22.11. 1760 za Matěje Skořepu. Václav a Kateřina Fidrmucovi měli tyto děti narozené ve Vrbici:

1. Kateřina - nar. 15.2. 1743, zemř. 28.1. 1744

2. Ludmila - nar. 15.12. 1744

3. Jan - narozen  12.3. 1747, zemřel v dubnu 1762

4.  Matěj - nar. 19.8. 1750

5. František - nar. 29.10. 1751

6. Václav - nar. 6.9. 1754, zemřel 19.2. 1806

7. Alžběta - nar. 31.7. 1757, zemř. 25.1. 1758

8. Eva - nar. 6.11. 1759

 

Matěj Skořepa se přiženil k vdově Kateřině, ale  za půl roku od ní utekl. Proto byla Kateřina nucena grunt prodat v roce 1762 Jiřímu Drobnému za 1047 kop a 30 zlatých se závazkem, aby nejmladšímu synu Václavu po smrti matky dal zdarma výminek a nechal ho vyučit nějakému řemeslu. Jelikož Jiří Drobný tomuto závazku nedostál, v roce 1777 pouští půl svého gruntu Václavu Fidrmucovi k dědičnému užívání. Výminek na této části bude mít vdova Kateřina až do své smrti.

 

 

Václav Fidrmuc (chalupník) se narodil 6.9. 1754. 20. 11. 1779 se oženil ve Vrbici č. 18 s Dorotou Buchtovou (nar. asi r. 1759), dcerou Jana Buchty ze Senic. Zemřel 19.2. 1806 v 50 letech na záduchu (astma) ve Vrbici č. 15. Dorota se podruhé provdala 12.4. 1807 za vdovce Jakuba Husu ze Sán č. 48.

 

Děti Václava a Doroty Fidrmucových - narozeny ve Vrbici č. 15:

 

1. Anna - nar. 5.11. 1780, zemř. 1.1. 1784

2. Václav - nar. 24.3. 1783, zemř. 3.1. 1830

3. Anna - nar. 4.9. 1785, zemř. 18.4. 1787

4. Jan - nar. 8.3. 1788, zemř. 17.4. 1788

5. Jan - nar. asi r. 1789, oženil se 17.6. 1812 s Kateřinou Mikšovskou z Opočnice, zemř. 2.3. 1814 ve 26 letech na horkou nemoc

6. Matěj - nar. 9. 6. 1794, zemř. 15.8. 1794

7. Matěj - nar. 23.10. 1796

 

Václav Fidrmuc (půlsedlák) se narodil 24.3. 1783, oženil se 3.2. 1807 s Annou Žertovou (nar. 2.6. 1790), dcerou Jana Žerta z Bříství u Kolína. V roce 1807 se ujímá gruntu po svém otci v ceně 1 200 zlatých. Vyplatit má své matce, bratru Janovi a bratru Matějovi po 300 zlatých. K této kontribučenské živnosti patří celkem 21 jiter, 1 349 sáhů (to je asi 12,6 ha ) polí, luk a zahrada za stodolou. Václav Fidrmuc zemřel 3.1.1830 ve 47 letech na záduchu jako jeho otec. Anna Fidrmucová se podruhé provdala za Kohoutka.

 

Děti Václava a Anny Fidrmucových:

1. Jan - nar. 21.2. 1808

2. Václav - nar. 19.8. 1809, zemř. 19.2. 1812 na psotník

3. Matěj - nar. 20.4. 1812

4. Jan - nar. 26.12. 1813, zemř. 28.1. 1815 na psotník

5. Václav - nar. 8.8. 1816

6. František - nar. 18.2. 1818, oženil se 24.11. 1844 s Barborou Líbalovou z Úmyslovic, v roce 1866 se vystěhovali do USA do státu Nebraska, kde zemřel 17.1. 1908 ve městě Humboldt

7. Matěj - nar. 10.11. 1820 - stal se kovářským mistrem v Libenicích u Kolína, oženil se 10.2. 1852 s Kateřinou Kubíčkovou z Nové Vsi u Kolína

8. Anna - nar. 6.7. 1823, zemř. 10.2. 1824 na psotník

9. Anna - nar. 27.3. 1825

10. Petr - nar. 7.5. 1828, zemř. 9.7. 1834

 

Václav Fidrmuc (nar. 8.8. 1816) se oženil 15.9. 1839 s Annou Kohoutovou (nar. 3.4. 1819), dcerou Josefa Kohouta, chalupníka z Ohař č. 36 u Kolína. Zachovala se svatební smlouva z roku 1839.

 

Děti:

1. Jan - nar. 9.10. 1840, zemř. 8.1. 1885

2. Václav - nar. 26.1. 1843, zemř. 17. 11. 1843 na dávení

3. Václav - nar. 27.10. 1844, 26.7.1869 se oženil s Marií roz. Šantrůčkovou z Velenic č. 3

4. František - nar. 28.8. 1849

5. Marie - nar. 16. 7. 1852 ve Vrbici 16, 23.5. 1871 se vdala za Františka Kubánka, rolníka z Velkých Výklek č. 10

 

Jan Fidrmuc se narodil 9. 10. 1840 ve Vrbici č. 15, oženil se 20.5. 1867 s Barborou Plachou, dcerou Jiřího Plachého, chalupníka z Velenic č. 22  (25.9. 1840 - 1.5. 1925, byla po otci katolička) Zemřel 8. 1. 1885 na souchotě ve Vrbici č. 32.

                                            

                                     

Děti:

1. Václav - nar. 26.7.1867, oženil se s Aloisií, roz. Svatoňovou ze Senic. Koupil mlýn v Železnici u Jičína. Později odejel za prací do Jižní  Ameriky, města Porto Alegre v Brazílii, kde pobýval asi jeden rok. Měli děti Vlastu, Františka, Milenu, Františku, Annu Olgu (spisovatelka, překladatelka, redaktorka) a Václava.

2. Anna - nar. 15.12. 1869, vdala se 6.11. 1893 za Františka Fidrmuce, rolníka z Podmok č. 37

3. Jan - nar.22.7.1872

4. František - nar. 8.3. 1881,  padl v 1. světové válce 30.4. 1917 v městě Pula v Itálii.

 

 

Jan Fidrmuc se narodil 22.7. 1872 ve Vrbici č. 32, oženil se 6. 2. 1896 s Kateřinou Novotnou (4.9. 1874 - 26.5. 1952), dcerou Františka Novotného, rolníka z Vrbice č. 35.        

Jan a Kateřina Fidrmucovi z Vrbice

 

Děti:

1. František (1897-1918) - dezertoval z 1. světové války, půl roku se skrýval doma ve stodole, zemřel v 21 letech na španělskou chřipku.

2. Anna  - nar. 12.11. 1899 ve Vrbici č. 36, zemřela brzy po svatbě s Václavem Plachým z Vrbice č. 18 na plicní tuberkulǒzu.

3. Božena (29.1.1903-5.11.1993) - manžel Josef Zvěřina (23.12.1899-12.11.1983) - moji prarodiče

4. Jan - nar. 19.3. 1908, zemř. 11. 3. 1909

5. Jan  (8.1.1910 - 10.8. 1989), manželka Anežka, roz. Rohlíčková (13.5. 1915-24.3. 1995), byli posledními hospodáři ve Vrbici.

6. Václav  (3.3.1913-7.4.1983), manželka Blažena, vyučil se drogistou, žil v Trutnově, krásně maloval

 

 

Na stránkách www.familysearch.org (to jsou stránky mormonské církve v Americe) jsem našla zajímavé informace o Fidrmucových z mého rodu, kteří se dostali do Ameriky. Jeden ze synů Václava Fidrmuce a Anny roz. Žertové František Fidrmuc se narodil 18.2. 1818 ve Vrbici. Jeho manželkou byla Barbora Líbalová z Úmyslovic. Žili v Podmokách č.p. 55. V roce 1866 odešli se svými 2 dcerami do Ameriky. Žili ve státě Nebraska, ve městě Humboldt. František zemřel v roce 1908 a Barbora v roce 1892. Podařilo se mi najít jejich potomky v USA.

Zajímavé informace jsem nalezla o Čeňkovi Fidrmucovi. Byl synem kováře Matěje Fidrmuce a Kateřiny roz. Kubíčkové. Narodil se 24.5. 1860 v Libenicích. Působil jako učitel na evangelických školách na Kolínsku. Oženil se 23.6. 1886 ve Chvaleticích s Marií Kalouskovou. Měli syna Pavla narozeného 5.8. 1888 a dceru Alinu Marii narozenou 31.3. 1890 v Krakovanech 87. 

Zkoušku k dosažení způsobilosti vyučovat na obecných školách vykonal v dubnu roku 1883. Působil ve škole v Jestřábí Lhotě v letech 1880 - 1882 jako podučitel, v Krakovanech v letech 1883 - 1885, v Libenicích v letech 1891 - 1906, v Konárovicích v letech 1907 - 1911, v Cerhenicích kolem roku 1915. Další působení se mi nepodařilo zjistit. Ke konci života působil v Kolíně, kde také 6.4. 1938 zemřel. Byl mimo jiné členem přátel Lužice v Praze, vydával Lužickosrbský věštník, v roce 1933 byl členem výboru v Kolíně, stal se i jeho místpředsedou.

Ráda bych o něm nalezla další informace, případně o jeho potomcích.

 

Další stránky o rodě Fidrmuců z Nymburska vytvořila Míla Fidrmucová - www.fidrmuc70.webnode.cz

Je možné, že časem nalezneme společného předka.

 

Něco o majitelích jednotlivých gruntů ve Vrbici z knihy Poděbradsko - obraz minulosti a přítomnosti od F. J. Čečetky z roku 1909

 

Za války třicetileté byla Vrbice zpustošena.

Osadu přepadli nepřátelé již r. 1620. Tehdy byl pouze jediný statek zcela zkažen.  Hlavní vpád udál se 7. srpna, na den sv. Bartoloměje r. 1634.Celá ves byla požárem zničena a zpustošena. Až na malé výjimky statky po 40 let i více pusté zůstávaly.

Č. 1. Chalupa Vaňka Tománka dostala se ke konci 16. věku Aleně Ševcové, která ji r. 1601 prodala Jírovi Hájkovi za 58 kop. R. 1621 ujal ji syn Václav Hájek za 60 kop. R. 1634 byl grunt vojáky kurfiřtskými vypálen. Dorota Hájková byla vdaná v Srbcích, s chalupy sběhla a utekla s vojáky kurfiřtskými.

Č. 2. Chalupník Jan Kupec připomíná se r. 1590, týž držel i kus louky "Bruska". R. 1634 byla chalupa vypálena a zničena. Zůstala pustá do r. 1679. Na chalupě byl pojištěn dluh pro Jiříka Doškáře, který zemřel v Žehuni.

Č. 3. R. 1585 ujal chalupu tuto Martin Martínek freimarkem od Jakuba Šípa. R. 1618 seděli na chalupě Matěj Kubíček a postoupil ji r. 1628 Václavovi Džiovskému. Statek byl dne 7. srpna r. 1634 vypálen a zničen.

Č. 4. Na statku s jedním lánem rolí seděl do r. 1586 Jan Vidlák. Vít Vlk koupil statek za 128 kop gr., ale po 3 letech byl mu statek vypálen a zůstával po 60 let pustým. Syn dřívějšího držitele Jana Žida, Matěj, utekl na grunty p. Střely, tam se skrýval a konečně se zdržoval za Kolínem na Skalce u kováře. Bartoň Dítě, spoludědic, utekl i se ženou s vojáky kurfiřtskými r. 1620.

Č. 5. Statek s 1/2 lánem držel roku 1590 Jíra Horšín a po něm zeť Jan Vach. R. 1634 dne 7. srpna byl grunt vypálen a zůstal 43 léta pustým. R. 1677 koupil spáleniště Pavel Vávrů za 245 kop. míš., vystavěl grunt. Alžběta Vachová byla vdaná do Dobšic za Stuchlíka a Lidmila byla vdaná do Městce Vodraného.

Č. 6. Chalupa tato byla v držení rodu Douděrovského mnohá desítiletí. Václav Douděra ji prodal roku 1616 Jírovi Kupci a ten r. 1621 Janovi Hoškovi za 72 kopy. Dne 7. srpna 1634 byl grunt zničen a spálen. Manželka Hoškova uhořela při ohni. Pustý grunt koupil roku 1654 Tomáš Hrouda.

Č. 7. Statek s 1/2 lánem rolí držel r. 1590  Jíra Kotčí. . Za Matěje Líbala byl grunt 7. srpna r. 1634 ohněm zničen. Syn Jiří Líbal stavení nejnutnější postavil r. 1638.

Č. 8. Statek postoupil r. 1618 otec Jan Vácha synovi Vítovi za ročních 125 kop míš. Od tohoto ujal grunt Mikuláš Kohoutek r. 1620. Stihl ho osud většiny sousedů 7. srpna 1634. Vypálen byl grunt od nepřátel. Spáleniště prodal Kohoutek synovi r. 1638, ale jinak zůstal grunt pustým po 42 léta.

Č. 9. Statek držel do r. 1589 Adam Plachetka. Pak směnil jej s Jiříkem Ničemným. R. 1612 jej postoupil zeti svému Ondřejovi Tykvanovi, který jej ihned prodal Havlovi Kupcovi za 200 kop. Dne 7. srpna 1634 byl statek vypálen a zůstával 33 léta pustý.

Č. 10. Do r. 1601 seděl na gruntě Martin Mandlík. R. 1620 byl držitelem Jakub Augusta, po něm Jiřík Slavúnka a od r. 1631 Šimon Krejčí. R. 1634 statek zničen ohněm. R. 1681 vystavěl Vavřinec Laciný od základu nové stavení.

Č. 11. Na rychtě vejsadní, svobodné se 2 lány seděl do r. 1571 Václav líbal, rychtář. Toho roku koupil rychtu Václav tichý, syn Víta, hajného z Milčic, za 325 kop gr. českých. Zemřel bez dědiců r. 1600. Od vdovy ujal grunt Jan Kaňka s manželkou Reginou za 500 kop míš. a zemřel r. 1633. Bratra jeho Václava, který rychtu ujal, stihla katastrofa na den sv. Bartoloměje. Celá rychta byla zničena.

Č. 12. Chalupa Vodičkova přešla r. 1615 v držení Jiříka Holdy, po něm od r. 1619 na Matěje Junka a od r. 1621 na Bartoně Dítě za 35 kop. R. 1634 byla chalupa vypálena a osazena teprve 1679 Jiřím Hroudou. Děti Vodičkovi sběhly pro víru dříve od mnoha let.

Č. 13. Chalupa tato bez rolí byla koupena r. 1625 od Vondřeje Košáka za 25 kop. Jako jiné statky byla i tato 1634 zničena.

Č. 14. Chalupu Stejskalovskou držel od r. 1601 Martin Stejskal. R. 1634 byla vypálena a zničena. Dcera jeho Ludmila ušla do kurfiřství i s mužem a tam zemřeli. Rovněž bratr její Tomáš sběhl.

Č. 15. Statek s 1/2 lánem rolí náležel ku konci 16. věku Janovi Vodičkovi. Vdova utekla s 2 dětmi z gruntu před kurfiřtskými vojáky a více se nevrátila.

Č. 16. Statek r. 1620 koupil Jan Vočadlej a dočkal se r. 1634 jeho zkázy, 43 léta byl statek pustý, až jej znovu postavil r. 1677 Václav Kozel.

Č. 17. Chalupu skrovnou r. 1620 koupil Marek Kysilko a prodal hned po roce Václavovi Novotnému, který r. 1634 byl o všechen majetek připraven. Padesát let zůstala chalupa pustá.

Č. 18. Statek Hořavky ujal r. 1627 Vondřej Holeček za 245 kop. Za stejnou cenu dostal se v majetek r. 1631 Štěpána Mlejnka. Po třech letech byl grunt od nepřátel vypálen.

Č. 19. Statek s 1 lánem rolí Martina Měchůrky ujal r. 1590 Tomáš Šedivec za 205 kop. R. 1634 byl statek zničen. Z dětí 2 sběhly: Dorota svobodná a Anna vdova po chalupníkovi na Předhradí. Bratr jich Ondřej dal se mezi vojáky.

Č. 20.  Statek o 1 lánu koupil od Jana Lúčky r. 1588 Jíra Novák za 175 kop. Při zkáze vsi r. 1634 grunt byl též vypálen. Sedlákova rodina se při vpádu kurfiřtských ztratila a nikdo o ní zprávy neznal.

Č. 21. Statek Váchovský koupil r. 1601 Matěj Hořánek. R. 1634 byl statek vypálen. R. 1681 ujal se statku a 18 kop záhonů rolí Jíra Kropáček.

Č. 22. Statek o 2 lánech držel do r. 1596 Jíra Šedivec. Po zkáze vsi r. 1634 ujal se r. 1663 statku Jiřík Vávra